Zpráva Světové meteorologické organizace o stavu globálního klimatu v roce 2017
28/04/2018
Na konci března vydala Světová meteorologická organizace (WMO) ve spolupráci s národními meteorologickými službami a odborníky na výzkum klimatu a udržitelný rozvoj již 25. Zprávu o stavu globálního klimatu. Rok 2017 je ve zprávě označen za „nejdražší“ od začátku založení celosvětové sítě přístrojového měření. Finanční náklady na obnovu regionů a zajištění zdravotní péče a dodávek potravin do oblastí postižených extrémním počasím dosáhli nejvyšších hodnot v historii moderní společnosti. Přispělo k tomu výrazné dlouhotrvající sucho ve východní Africe, neobvykle silné povodně v Indii způsobené monzuny a také extrémně vysoký výskyt hurikánů u pobřeží Střední a Severní Ameriky. Výkyvy počasí v posledních letech stále víc ovlivňují ekonomický rozvoj, dostupnost potravin a pitné vody, zdraví lidí a také migraci.
Obr. 1 Odchylky globální průměrné teploty od normálu z období 1981-2010 vyjádřené ve stupních celsia. Modrá vodorovná čára značí orientační nárůst o 1 stupeň vzhledem k období před průmyslovou revolucí (před rokem 1850). Barevně jsou odlišeny odhady jednotlivých meteorologických center a jejich klimatických modelů
V loňském roce dosáhla globální teplota třetí nejvyšší hodnoty za celou historii měření (od roku 1880). Alarmující je ovšem skutečnost, že tentokrát k vysokým teplotám nepřispěla vysoká teplota povrchu vody v rovníkovém Pacifiku, která je typickým projevem jevu nazývaného El Niño.
Koncentrace CO2 v atmosféře opět rostly, za posledních 25 let se zvýšily z hodnoty 360 ppm (udávající počet molekul oxidu uhličitého v 1 milionu molekul čistého vzduchu) na 407 ppm v roce 2017 (viz Obr. 3), což se zcela vymyká obvyklým hodnotám v posledních 800 000 letech, kdy se koncentrace CO2 pohybovaly v rozmezí 180-280 ppm.
Průměrná výška hladiny oceánů stoupala v období 2005-2015 rychlostí 3,5 mm/rok, nejvíc k tomu přispěla teplotní roztažnost vody (zhruba jednou třetinou), jen o trochu méně tání grónského a dalších pevninských ledovců (oba dohromady téměř polovinou).
Obr. 2 Růst průměrné výšky hladiny moře, vyjádřeno jako změna oproti stavu v roce 1990
Pokračuje také acidifikace (neboli okyselení) oceánů, která vede k úbytku mikroorganismů v mořích a ke zhoršení kvality jídla, které se připravuje z mořských živočichů.
Obr. 3 Koncentrace CO2 v atmosféře (červeně) a ve vodách Severního Pacifiku (zeleně). PH vody (modře)
Dlouhodobý úbytek mořského ledu v Arktidě byl pravděpodobně příčinou letošních extrémně vysokých únorových teplot v této oblasti a zároveň velmi nízkých teplot ve střední a jižní Evropě na konci letošní zimy.
Obr. 4 Změny v rozloze mořského ledu v Arktidě (horní graf), Antarktidě (prostřední graf) a celkově (spodní graf)
Ve zprávě se také uvádí, že změna klimatu zvyšuje od roku 1980 počet onemocnění a úmrtí způsobených vysokými teplotami. Podle světové zdravotnické organizace žije v současnosti zhruba 30% světové populace v oblastech, kde je každoročně nejméně 20 dní s extrémně vysokými teplotami. Teploty také zvyšují úmrtnost způsobenou epidemiemi, konkrétně např. šířením viru Zika.
L.P.